Žehnání motorek je oblíbenou a stále se rozšiřující tradicí mezi motorkáři, která kombinuje duchovní rozměr s komunitním setkáváním. Tato akce, často pořádaná na začátku motorkářské sezóny, má za cíl požehnat nejen samotným strojům, ale především jejich jezdcům, aby byli chráněni na svých cestách a vždy se bezpečně vrátili domů.
Tradice žehnání dopravních prostředků má hluboké kořeny v křesťanské kultuře, kde kněží žehnali cestovatelům a jejich prostředkům, aby jim zajistili ochranu na cestách. S rozvojem motocyklismu se tento zvyk přenesl i na motorkáře. Žehnání motorek není jen o pokropení strojů svěcenou vodou, ale především o vyprošení Boží ochrany pro ty, kteří je řídí. Při těchto ceremoniích často zaznívají čtení z Bible a přímluvné modlitby, které připomínají důležitost vzájemné pomoci, respektu a odpovědnosti na silnicích.
Typické žehnání motorek začíná mší svatou, kterou slouží kněz, často sám motorkář. Po mši následuje samotný akt žehnání, kdy kněz přistupuje k jednotlivým motocyklům a jejich majitelům, žehná jim a kropí je svěcenou vodou. Tento akt symbolizuje prosbu o ochranu a bezpečí na cestách. Po žehnání často následuje společná vyjížďka, která posiluje pocit sounáležitosti mezi účastníky a umožňuje jim sdílet radost z jízdy.
V České republice se žehnání motorek stalo oblíbenou tradicí na mnoha místech. Například v Jablonném v Podještědí se desítky motorkářů sjíždějí k bazilice, aby získali požehnání pro nadcházející sezónu.
Podobně na Svatém Antonínku probíhá mše svatá, po níž kněz žehná motorkám i jejich jezdcům, přičemž zdůrazňuje odpovědnost a bezpečnost na silnicích.
V Pelhřimově se akce „Žehnání motorek & Motorkáři dětem“ nese v dobročinném duchu, kdy vybrané finance jsou věnovány na charitativní účely, například na dětské oddělení místní nemocnice.
V Chýnově se koná motorkářské požehnání, kterého se účastní stovky motorkářů, a akce je zakončena společnou vyjížďkou.
Žehnání motorek má hluboký duchovní rozměr. Kněží při těchto příležitostech často připomínají motorkářům, že požehnání není jen formální akt, ale výzva k uvědomění si vlastní odpovědnosti na silnicích. Například františkánský kněz P. Felix Mária Žiška zdůraznil, že Bůh chce, aby byli lidé šťastní a vždy se vrátili domů, a proto je důležité být si vědom své odpovědnosti při řízení.
Tato připomenutí mají za cíl zvýšit bezpečnost na silnicích a snížit počet nehod mezi motorkáři.
Kromě duchovního rozměru mají tyto akce i silný komunitní aspekt. Motorkáři se setkávají, sdílejí své zážitky a posilují vzájemné vztahy. Mnohé z těchto akcí mají také charitativní rozměr. Například v Pelhřimově se během žehnání motorek vybírají finanční prostředky na podporu dětského oddělení místní nemocnice, což ukazuje na sociální odpovědnost a solidaritu motorkářské komunity.
I když je žehnání motorek pro mnohé motorkáře významnou tradicí, existují i různé názory na tuto praktiku. Někteří motorkáři se ptají na původ této tradice a diskutují o jejím smyslu. V diskusních fórech se objevují otázky, zda se z motorkářů stávají „pánbíčkáři“ a jaký je skutečný význam těchto akcí. Někteří také vyjadřují obavy, že samotné požehnání nezajistí bezpečnost na silnicích, pokud jezdci nebudou dodržovat pravidla a jezdit zodpovědně.